Pomalu se blíží Spring Break a s ní i další výlet. (je čtvrtek a já si užívám nicnedělání na Floridě s kafíčkem po boku:)) Proto bych konečně mohla napsat, jak vypadala naše Thanksgiving Break a celkově něco málo o Thanksgiving. Je začátek března a tenhle článek mám rozepsaný už od ledna, takže je opravdu nejvyšší čas.

Začnu s Thanksgiving Break.

V pátek jsem se těšila na večer, protože se blížil náš výlet do Mexika. Kolem sedmé jsme jeli na večeři a doma jsme potom balili. Měla jsem problém se zabalit, tak jsem do kufru naházela všechno možné (čti skoro celou skříň) a všechno to zavřela do kufru, se kterým jsem sem jela na rok… Potom jsem si šla asi na dvě hodiny lehnout a někdy kolem 1 v sobotu jsme odjížděli směr New Orleans.

V Mississippi jsme se zastavili na snídani v Cracker Barrel, kde jsem si dala palačinky s broskvemi. Mnohem lepší než v IHOPU, nebyly tak strašně přeslazené. Každý jsme dostali tak 30 ml lahvičku s javorovým sirupem, takže jsme si tam mohli dát, kolik jsme chtěli a nebylo to přeslazené už od obsluhy, což jsem ocenila. Potom jsme jeli dál a asi po 10 hodinách jsme byli konečně v New Orleans. Tam jsme šli do fronty a čekali jsme, než jsme se dostali k check-inu. S mým check-inem byl problém, protože po mně chtěli cosi. To cosi byl DS 2019, který jsem neměla. Ani mi neřekli, že něco takového potřebují, ale když jsem jim ukázala kopii, bylo to to, co chtěli. Takže jsme strávili asi 15 minut na přepážce u paní, která to do mailu chtěla nutně poslat jako jpg a rozhodně ne jako pdf. Po těch 15 minutách jsme jí poslali pdf a překvapivě to bylo nejlepší. Paní ho vytiskla a všechno bylo v pořádku a my konečně mohli pokračovat. Vyfotili jsme se a šli jsme do lodi.

Nebudu lhát, ale když jsem jí viděla, tak jsem z toho úplně nejlepší pocit neměla. Šla jsem na loď s pocitem toho, jako kdybych nastupovala na Titanic a věděla, že se potopí. Měla jsem sto chutí se otočit a jít zpátky, ale to jsem udělat nemohla. Byla jsem proto ticho a pokračovala dál. Vevnitř to bylo opravdu obrovské. Vešli jsme do hlavní místnosti, kde bylo vidět několik výtahů, spoustu místa, kde jste si mohli sednout a taky spoustu lidí, kteří si užívali, jako kdyby tam byli už třeba týden. S Avou jsme šly do našeho pokoje, kde můj strach, úzkost, nebo jak bych to nazvala, pokračoval, jelikož náš pokoj měl nízký strop, neměl okno a byl takový hodně maličký. Myslím, že to byl ten samý pocit, jako když v letadle potřebujete vidět, co se pod vámi děje. Tak jsem potřebovala vidět, co se na oceánu děje, asi že se nepotápíme a nebo že je prostě všechno v pořádku. Po zabydlení jsme si dali oběd (mňam!!) a asi do 4 jsme nic moc nedělali.

Jídlo na lodi fungovalo tak, že jsme mohli jíst vlastně pořád. Bylo tam spoustu stánků, kde jste řekli, co chcete a dostali jste to. Všechno bylo už v ceně. Takže jsme si třeba odpoledne šli natočit zmrzlinu a nikdo po nás nechtěl žádné peníze. Kdybych věděla už na začátku, že to takhle funguje, asi bych tam toho snědla mnohem víc😄. Po obědě jsme šli do pokojů a před 8 jsme měli sraz u Jessieho se Sarou. V 8:15 byla večeře a teda naprosto úžasný. Vybrat jsme si mohli z předkrmu, hlavního jídla a dezertu a všechno vypadalo luxusně. (přikládám fotku MENU, jen pro představu) Dostali jsme takové houstičky a PO 3 MĚSÍCÍCH JSEM KONEČNĚ MĚLA NĚCO KŘUPAVÉHO A PODOBNÉHO NAŠEMU CHLEBU!! Když jsem to všem říkala, Jessie to komentoval tak, že to vypadá jak burnt cookie😂. Jako hlavní jídlo jsem měla kuře s cuketou a bramborami a jako dezert čokoládový cake se zmrzlinou. Chuťově byl hodně podobný tomu mému a byl teda moc dobrý😋. Večeře jsme měli v Dining Room a bylo to něco trochu “luxusního”. Chodili jsme tam lépe oblečení a celkově to bylo takové lepší.

Po večeři jsme šli na show a potom na komediantku, kde jsem málem usnula, protože bylo skoro 12. Potom jsme den zakončili a šli jsme spát.

Probudila jsem se asi v půl 6, pak asi v 9, a pak někdy ve čtvrt na 11,(tak to vypadá, když není v pokoji okno a nevzbudí vás světlo) kdy nám do pokoje volal Jessie. Už jsem cítila, že jsme asi na oceánu, protože se celá loď tak zvláštně pohupovala. S Avou jsme si daly rychlou sprchu a potom jsme šli všichni společně na brunch. Měla jsem chia puding s jahodami, banánem a kokosem, což bylo fakt výborný, potom croissant a jako dezert banánový dortík. Všechno to bylo fakt výborné. Co mě překvapilo, bylo to, že si k snídani můžete vybrat například ze špaget s červenou omáčkou, nebo třeba fried chicken s hranolkami… Po snídani jsme šli hrát minigolf. Neskutečně foukalo, takže míčky nevydržely stát na jednom místě a ještě ke všemu nám to vůbec nešlo (dobře, že jsem měla jen jeden golfový trénink a ne víc, protože kdybych jich měla víc, asi bych musela umět hrát líp😂). Potom jsme chvíli byli venku a potom jsme si šli dovnitř prohlédnout fotky, které se fotily každý večer na večeři, nebo jste se mohli jen tak vyfotit. Byly krásné, ale dát za jednu fotku 40 dolarů se mi fakt nechtělo…

Potom jsme si dali oběd a šli na pokoj, kde mi bylo opravdu skvěle, protože se loď extrémně houpala a já poznala, co je to mořská nemoc🥲🥲.

Probudila jsem se někdy v 7, takže jsme se oblékly a šly jsme na večeři. Měla jsem Caesar salát, špagety Carbonara a čokoládový melting cake se zmrzlinou. Bylo to dobrý, ale moje špagety carbonara jsou lepší😉. Nevím, kdy to bylo, ale taky jsem ochutnala žábu a je to teda hnus největší. Prý to chutná jako kuře, ale fakt ne. Já osobně opravdu nedoporučuju…🐸

Po večeři jsme šli ven vyfotit nějaké fotky, ale moc se nezdařilo, takže jsme pak zamířili do piano baru, kde mě pianista přejmenoval na María, jelikož mu moje jméno přišlo moc složitý. Tam jsme byli asi do 12, poslouchali jsme písničky na přání a pak už jen na pokoj a spát.

Další den jsme šli jsme na něco jako snídaňooběd, Sarah mi zapletla vlasy a kolem 1 jsme vyrazili, konečně jsme byli v Mexiku. Strávili jsme den na pláži, bylo to hezký, ale nebylo zas nějak moc co dělat. Kolem 7 jsme se vrátili do autobusu a jeli jsme zpátky na loď. Pláž byla opravdu krásná, bylo krásně teplo a byl to moc fajn den, hlavně konečně na pevnině😁. 

Po pláži jsme si dali rychlou sprchu a v 8:15 jsme šli na večeři.

Další den, někdy tak přiměřeně po pozdní snídani,  jsme šli na procházku do Cozumelu. Hezký, ale vlastně tam pořádně nic nebylo. Koupila jsem Isilkovi dárek, ale co, to se dozvíte až doma. Všichni nás lákali do svých obchodů, kde prodávali fake Gucci a Michael Kors kabelky a spoustu takových věcí, plno rádoby luxusních šperků, oblečení… Část, ve které jsme byli, byla opravdu chudá, pořádně žádné památky, nic extra, ale u moře to bylo moc hezké.

Asi po dvou hodinách jsme se vrátili na loď. Chtěla jsem jít do bazénu, ale byla moc zima, takže jsme s Jessiem skončili ve vířivce, kde jsme si docela pokecali, říkala jsem mu svoje future plans a tak. (some good father-daughter time😉)

Potom už nás čekala jen cesta domů, kdy jsme byli na lodi a dělali, co bylo zrovna “v nabídce”.

Když jsme z lodi vystoupili, byla jsem upřímně opravdu ráda a ulevilo se mi, že se loď nepotopila. Amerikou jsem překonala svoje obrovské strachy. Letadlo, které se stalo mým oblíbeným dopravním prostředkem a loď, na kterou jsem se bála jít, i když jsme měli jet do Londýna se školou…

Upřímně jsem si myslela, že pojedeme lodí do Mexika, budeme bydlet v hotelu, budeme celé dny na pláži, a pak zase domů. Bylo to trochu jiné, než jsem očekávala, ale užili jsme si to.

Ve čtvrtek jsme jeli domů a jelikož byl Thanksgiving Day, všude bylo zavřeno. Místo svátečního krocana jsme měli McDonald’s a nějaké křupavé věci z benzínky.

V pátek jsme oslavili Thanksgiving s rodinou. Všichni jsme se sešli doma u Jessieho rodičů, měli jsme spoustu dobrého jídla, hráli jsme hry a byli jsme spolu. Americký pumpkin pie je výborný, těším se, že mám doma vedle domu američana, který umí snad ještě lepší, než Sandy…😋

Díkůvzdání pro mě bylo teda jen jídlo a čas strávený s rodinou, který jsem si moc užila.

Poslední oslavu díkůvzdání jsme měli 4. prosince společně s kamarády na Friendsgiving, z čehož se samozřejmě stal velmi osudový a můj oblíbený den… Víc jsem o tom psala tady https://barca.vaceklu.cz/archives/66.