Třetí střední v tomhle roce, potřetí se začlenit do nového kolektivu.

Vedle koho si sednu? S kým se začnu bavit? Co když se ztratím? Nepůjdu na špatnou hodinu? 

Všechny tyhle obavy (a určitě ještě mnohem víc) jsem první školní den měla. Jdete do nové školy, do úplně jiné mentality lidí, do cizího prostředí, do rozjetého vlaku, řekněme. Všichni se ve škole znají, mají vytvořené vazby už od školky a najednou se zjeví někdo, kdo je z jiné země, někdo naprosto nový, cizí…

Všechno je ale mnohem jednodušší, když jdete do školy, kde nějaké lidi už znáte.

Abych se ještě vrátila k tomu, co se před pár dny dělo. Svůj druhý týden jsem strávila doma, jelikož Jessie se Sarou museli do práce. Jeden den jsem strávila s Jessieho tátou, další s jeho granny, což je neskutečná frajerka. 

Když vám od granny přijde zpráva This is Jessies granny, if you want to come over today just let me know what time and I’ll pick you up, tak samozřejmě odpovíte, v kolik vás má vyzvednout. Čekala jsem, že přijede babča v nákupní tašce (myslím tím to mini auto), ale ono ne. Najednou se do ticha ozvalo troubení a babča seděla před domem snad v tom největším Ford trucku, který jsem kdy viděla. Jely jsme spolu na Gas station a pak k ní domů. Nakrmily jsme krávy a pekly jsme její slavné cookies. Tady přichází ten rozdíl, že se svojí českou babičkou uděláte těsto a všechno okolo a zabere vám to třeba dvě hodiny. Ale vítejte v Americe, kde je všechno mnohem jednodušší🥲. Granny mi dala do ruky pytlíček, ať nastuduju, co budeme dělat. Vyndala jsem máslo z lednice, nechala ho změknout, přidala lžíci vody, všechno smíchala dohromady a sušenky jsem dala asi na čtvrt hodiny do trouby. Easy peasy. Překvapivě cookies byly fakt dobrý, nebyly přeslazený a nechutnaly jako buchta z prášku, která většinou nemá chuť, nebo je extrémně přeslazená.

Následující dny se nic extra zajímavého nedělo, byla jsem doma, sepisovala věci na blog, vařila večeři se Sarou, potkala jsem Španělku ve škole (měla jsem z toho úplně druhý Vánoce, že se nás sešlo tolik výměnných studentů), byla v kostele, kde jsem asi půl hodiny preludovala, učila jsem hrát na klavír dceru kamarádů a tak.

Teď už kamarádka ze školy mi jen tak napsala, že má narozeninový sleepover s nějakýma lidma ze školy, jestli nechci přijít a poznat je. (řekněte mi, kdo by něco takového udělal u nás? Kdo by pozval naprosto cizího člověka na oslavu, kde budou hlavně jeho blízcí kamarádi? To od ní bylo tak krásný🥰). Byla jsem ráda, že jsem mohla jít a že se něco dělo. Přece jenom jsem byla týden sama doma, sama, bez kamarádů a rodiny a začalo to na mě trochu doléhat, že přece jenom jsem tady sama a na rok.

Od depresivní části pryč, jsem tu šťastná, jenom si tohle prostě uvědomíte a některé věci vám dojdou. (o tom se rozepíšu možná někdy jindy)

Večer mě tedy Jessie odvezl k Alysse, kde jsem poznala dalších pět holek, co chodí se mnou do školy. Strávily jsme spoustu času povídáním, vysvětlováním našeho českého školního systému, plaváním v bazénu, koukáním na Netflix a odrbáváním jejího štěnátka.

Druhý den dopoledne mě Jessie vyzvedl, zastavili jsme se v Sonicu a odvezl mě domů, kde jsme si v obýváku povídaly se Sarou asi 5 hodin úplně o všem možným.

Večer jsme jeli do Mountain Home na večeři. Když jsme odjížděli, přišla mi zpráva od Honzy, který je ode mě cca hodinu cesty, jestli náhodou nemáme cestu do Mountain Home. No, náhodou jsme tam byli. Jessie se Sarou řekli, že počkáme a potkali jsme se společně u Walmartu. Jessie se Sarou byli nadšení a začali plánovat, jak k nám musí Honzy rodina přijet na návštěvu a tak. Po cestě domů jsme v autě řešili, co bychom si mohli oblíct na Halloween, jestli půjdeme za Monsters Inc., nebo jestli půjdeme za Shreka…😃

Další věcí, kterou bych ráda zmínila, je Walmart Pickup. Doma si objednáte a vyzvednete si ve Walmartu na parkovišti. Nic pro to nemusíte dělat, jenom přijde paní ve svítivé vestičce s vozíkem, kde je spoustu igelitových tašek, zeptá se vás, jestli to chcete do kufru a po kladné odpovědi otevře váš kufr, naskládá do něj nákup, zavře, popřeje vám hezký den a odejde. Nevím, jestli bych to nazvala leností, nebo skvělou vychytávkou. (v době covidu to podle mě je skvělý)

Ale teď už konečně ke škole.

Budík jsem měla asi na půl sedmou, radši s rezervou, abych všechno stihla. Jenom čtvrt hodiny jsem strávila pročítáním nových zpráv takže dobře, že jsem si přivstala.

Jelikož Jessie se Sarou pracují ve škole, musíme jezdit kolem čtvrt na 8, abychom tam byli dřív.

Po příjezdu do školy jsem se rozloučila se Sařinými slovy So are you ready to go alone to the gym? a sama jsem vykročila do americké high school.☺️U dveří do tělocvičny mě přivítal můj cross country coach / US History Teacher a věděl přesně, ke komu mluví. Nejsem tady jeden z mnoha studentů. Jsem tady někdo, o kom učitelé ví, kdo je.

Po krásným milým přivítání jsem zamířila do tělocvičny, kde na mě čekalo první rozhodnutí – kam si sednout. Kde jsou holky? Kde jsou všichni, které znám? Nikde, nebo možná někde kdesi v tělocvičně. Takže plán, že si sednu k někomu známému, selhal.

Zamířila jsem proto ke tváři, která mi byla povědomá a dostalo se mi pozdravu Hey you’re Jessie’s and Sarah’s foreign student!

Na začátku Coach Horn řekl pár slov, roztleskávačky předvedli co uměli (měkký i, jelikož v mojí škole je v roztleskávačkách i jeden kluk😃) a kolem půl 9 jsme zamířili do CAPs hodin. Poznala jsem se s Pedrem, exchange studentem z Brazílie, řekl mi, že se mu líbí můj akcent a chvíli jsme si povídali.

Dalším seznámením byl Reed, když se zeptal, jestli někdo nemá tužku. Začal se se mnou bavit a byl naprosto překvapenej, že jsem z Česka (jako většina lidí). Začali jsme se bavit, zjistili jsme, že spolu máme English Class a představil mě svým kamarádům. V mojí první hodině se nic extra nedělo, stejně jako ve druhé, kterou byla Ceramics. (původně jsem měla mít Civics, ale z nějakého důvodu jsem si hodinu musela změnit buď na Ceramics nebo Robotics. Takže ze mě bude hrnčíř😄. Po druhé hodině jsem zamířila do knihovny za Sarou, kde jsem si udělala oběd a pokračovala do cafeterie. (Hodiny mají cca hodinu a půl, máme dvě ráno, potom oběd a potom další dvě hodiny.)

V cafeterii jsem marně hledala známé tváře, takže jsem zamířila k naprosto cizím lidem. Seděla jsem tedy s Freshman holkama (prvák, ale věkem odpovídají naší 9. třídě na základce). Po obědě musíte jít do tělocvičny, kde můžete hrát basket, nebo cokoliv, co se zrovna hraje, nebo tu jenom čekáte, až vám začne další hodina.

Mojí další hodinou byla Student Aide – knihovna. Je to hodina, kdy máte čas dělat si úkoly, zavolat domů, pokud jste exchange student (nevím, jestli to někdy udělám, protože mluvit jiným jazykem před Američany je hrozně zvláštní😃), nebo můžete s něčím pomáhat Saře. Já jsem hodinu strávila psaním tohohle článku (teď mám další Student Aide, takže zase píšu) a povídáním s kamarády.

Poslední hodinou byly Business Procedures s Jessiem, kde se nám Jessie představil a řekl nám, o čem jeho hodiny budou.

Ze školy jsem odcházela s dobrým pocitem a ne s pocitem, že jsem někdo naprosto cizí a nový.

Po škole jsem měla svůj první Crosscountry trénink. Na začátku tréninku jsme měli asi 3 kilometrový běh a potom následovaly sprinty. Coach nám vysvětlil, jak sprinty běhat a proč. Není to jenom o tom, že byste tupě běhali sem tam. Na konci tréninku jsme se protáhli a totálně rudí a opocení jsme šli domů. (běhání je tady ve srovnání s Českem hodně náročný kvůli počasí. Ono se to nezdá, ale opravdu jste unavení jenom z bytí venku. Takže i když běžíte krátkou vzdálenost, jste vyčerpaní, protože vedro.)

Po škole jsme se Sarou šly koupit pár věcí do Walmartu, takže přikládám fotku amerického másla, jen tak pro zajímavost.

Večer jsme se Sarou uvařily večeři, kterou překvapivě jedl i Jessie. Kolem čtvrt na deset Jessie z ničeho nic řekl We’re going on a trip! Take your shoes on!

Nasedli jsme do auta a ve čtvrt na deset jeli kamsi. Dojeli jsme do města k jedné paní, co je nějak příbuzná či co a Jessie vynesl z jejího domu stojan na klávesy. Takže to byl výlet pro klávesy. Doma jsme je zprovoznili a vyčistili, protože ležely dlouho v garáži a taky podle toho vypadaly. Ale klávesy mají dokonce i pedál, takže jsem nadšená, že nebudu rok bez klavíru.

Druhý den ráno jsem zamířila za Pedrem, protože seděl v tělocvičně úplně sám. Mojí první hodinou byl Digital Marketing, kde nám Jessie říkal vlastně to samé, jako na jeho předchozí hodině. Druhou hodinou byla US History, na kterou mám svého coache na Cross Country. Je na něm vidět, že ho jeho práce naplňuje a baví. V některých momentech mi připomínal Mr. Clarka ze Stranger Things, asi hlavně vyjadřováním. Po obědě jsem měla Spanish II a teda to je hodně velký rozdíl. Američané nejsou schopni přečíst slovo, aniž by neznělo anglicky, neumí r, nemají čárky nad slovy a ne jenom spolužáci, ale i učitelka s tím má problém. Poslední hodinou byla Animal Science, kde se mě náš učitel neustále ptal na milion stupidních otázek k Česku, nebo prostě jen tak. Slíbil mi, že se do příští hodiny naučí říct, že si chce koupit olomoucký tvarůžek. (nutně ho prý potřebuje ochutnat).

Po škole jsem měla svůj první Golf practice. (ano, čtete správně😃) Coach je naprosto úžasný člověk, má asi 6 dětí a všechny hrají golf.😁Nebyla jsem v golfu nejlepší, ale ani ne nejhorší. Vyfasovala jsem golf bag plný holí, který jsem si potom odtáhla domů.

Teď mám třetí den ve škole a odpoledne mě čeká Cross Country. Takže tady to ukončím a zase někdy sem něco sepíšu.

Těšit se do školy je zvláštní, jsem sice strašně unavená, ale po dlouhé době se do školy opravdu těším!