Původně tohle měl být článek o rozdílech v Americe a pár doplňujících věcí, co zajímavého se stalo, ale nějak moc jsem se zase rozepsala, takže o rozdílech příště a dneska to budou zase jenom věci, co jsem během minulých týdnů zažila.

20. srpna jsme vyrazili do Mountain Home na večeři do Colton’s Steak House, což je restaurace na styl Texasu. Během doby, co jsme tam byli, stihla obsluha popřát asi 3 lidem (v Colton’s Steak Housu je to naprosto běžné a oblíbené, že když máte narozeniny, začnou zvonit na zvonečky, zpívat a křičet tak, že o tom ví celá restaurace). V každé restauraci, kde jsme zatím byli, je zvykem, že vám přinesou před jídlem bread (bílá sladká houska na styl buchet Honzovek, ale konzistencí jako tvarohový závin z obchodu😁) s něčím, co je podobné máslu, ale chutná to podobně jako medomáslo ze školky, jenom v tom není med. Do toho si bread buď namáčíte, nebo si ho máslem namažete. Je to něco jako bageta s bylinkovým máslem v Malechově, ale na americký způsob. K pití jsem si objednala icetea a k jídlu jsem samozřejmě vůbec nevěděla. Měli na výběr opravdu spoustu věcí. Sarah mi řekla, že Eggrolls jsou moc dobré a že pokaždé, když si je Sari (jejich minulá studentka) chtěla dát, tak je neměli. Tak jsme to zkusili a měli jsme štěstí. Eggrolls na to možná nevypadají, ale možná to bylo zatím to nejlepší, co jsem tady někde venku jedla. Po večeři jsme zamířili na zmrzlinu, kde jsem si dala Reese’s zmrzlinu a teda nemůžete radši přemýšlet o tom, kolik to má kalorií, ale byla fakt výborná. Všichni jsme si dali malou, přičemž malá jsou tak tři kopečky…večer jsme se nasmáli a já se díky tomu všemu cítila zase víc confident a víc jako doma.

Druhý den jsme vyrazili do IKEY. U nás cesta trvá 20 minut. My jsme tam jeli přes 4 hodiny. Nejbližší IKEA je totiž v Tennessee. (jedna z věcí, za kterou jsem fakt vděčná, že mám doma tenhle nejlepší obchod 20 minut od domu a ještě ho v republice mám asi 3x😃). Cestou jsme se zastavili u Ravena, že ho prý musím vidět. Význam téhle sochy je takový: The raven was the first bird sent from the ark in search of land and the raven has the reputation for divine or magical powers.

IKEA to zas tak odlišná od té naší nebyla. První rozdíl byl ten, že neměla dvě patra, ale jen přízemí. Měli spoustu věcí, které my nemáme, ale taky neměli některé věci, co máme my.

K pití mají podobný výběr jako my, jediné, co je tam navíc, je přihrádka s ledem. Dál si taky můžete načepovat brusinky, nebo cokoliv jiného a nedá vám to tam obsluha.

Nemají naše švédské speciality a jídlo, co je u nás v IKEE dole (párek v rohlíku, zmrzlina, spoustu švédských sušenek a mražených jídel). Mají opravdu zlomek toho, co my a všechno je to vedle restaurace, takže ne jak “spešl” obchůdek.

V IKEE jsme strávili krásné 4 hodiny a zamířili jsme do hotelu (no jenom si představte, že jedete na Zličín, a pak se ubytujete třeba v Alcronu (jiný hotel mě nenapadl). To u nás prostě neexistuje).

Když jsme se ubytovali, zamířili jsme do Olive Garden na večeři. Jedná se o italskou restauraci, kde je moc hezký interiér a celkově tam ze všeho cítíte Itálii.☺️ Kdyby byla Olive Garden americká restaurace, určitě by byla mojí nejoblíbenější. Před jídlem nám přinesli obrovskou mísu salátu a breadsticks (myslela jsem, že dostaneme něco jako grissini (myslím, že když jsem teď tady, tak se výrazně sníží naše rodinný náklady za lidlovský grissini😄), ale místo toho nám přinesli takové malé bagetky, které vypadaly podobně jako tyčinky Nutella to go, jenom samozřejmě bez čokolády. Já jsem byla plná jenom tímhle a to jsem si salátu dala opravdu málo.

Jako hlavní jídlo jsem měla tortellini, což bylo fakt asi nejlepší italské jídlo, co jsem kdy jedla.(když nepočítám pizzu, protože to je úplně něco jiného😆)

Snědla jsem reálně tak třetinu, stejně jako všichni ostatní, co se mnou byli. Jídlo jsme si ale nevzali do krabičky domů, jelikož by 4 hodiny v autě nezvládlo. (já myslím, že by to zvládlo, ale whatever) Z toho jsem měla opravdu špatný pocit, nejenže jídlo vyhodíte, ale zároveň to nebyly nějaké seschlé hranolky z mekáče, ale bylo to opravdu výborné jídlo.

Po večeři jsme se vrátili na hotel a šli do bazénu. (Líbí se mi ten fakt, že píšu o výletu do IKEY a zároveň o tom, jak jsem se koupala v bazénu…😄)

V hotelu jsem myslela, že umrznu, jelikož klimatizace byla tak na 15 stupňů. Ráno jsme vyrazili domů a zastavili se na snídani ve IHOPU. IHOP je něco jako palačinkárna, ale úplně bych jí mezi oblíbené podniky nezařadila. Takhle sladké palačinky (naše lívance) jsem v životě neměla. Když jsem se vrátila domů, měla jsem na posteli složené vyprané prádlo, jako od maminky🥰.

Během týdne jsem chodila do školy a vyřízená a ovařená domů z tréninků. V pátek jsme měli v kostele Fifth Quarter, což je akce, kdy jsme nakoupili spoustu pití, křupání a pizzy a jeli jsme do kostela, kam postupně začali chodit lidi ze školy po Football Game. Povídali jsme si hráli jsme basket a gaga ball, což je izraelská forma vybíjené, kdy se vyhýbáte ráně, běháte a skáčete a snažíte se soupeře zasáhnout do kolen nebo pod kolena. Všechno se to hraje ve dřevěné ohradě, viz fotka. Je krásný, že je to akce pro teenagery, kteří se prostě jenom po skončení fotbalu ve škole sejdou v kostele a tráví spolu čas.

V sobotu jsme šli na pouť, znovu do Colton’s Steak Housu a znovu na zmrzlinu, tentokrát ale jinam. Zmrzlina byla ale snad ještě větší, než ta minulá.

Večer jsme přijeli k nám domů a s holkama, Jessiem a Sarou jsme hráli karty proti lidskosti, což bylo angličtinové vyšší dívčí😃.

V pondělí nás na první hodině chyběla asi půlka, jelikož se spoustu lidí posílá do karantény. Na jedné hodině jsem byla dokonce úplně sama🙃.

Po tréninku nám coach rozdával jídlo a řekl nám, ať se dobře vyspíme, najíme a napijeme. Vyzkoušela jsem další americký snack, ve kterém nemohlo chybět peanut butter.

Taky jsem Jessiemu se Sarou napsala básničku, něco ve stylu poděkování za první měsíc v Americe, otevřela jsem Lentilky, které měly možná být jako úplatek pro někoho, byla jsem zase v kostele, pozorovala Jessieho, jak kouká na dokument na Netflixu v češtině (překlad byl docela špatný) a měli jsme spoustu dalších tréninků a weight liftingů.

Někdy během týdne jsme seděli v obýváku, Jessie se na mě otočil a řekl: Barča, today is a great day and I was like mhm, okay. Potom se podíval na Saru se slovy: Sarah, today is a great day, se stejnou odpovědí. Se Sarou jsme se na sebe nechápavě podívaly a po chvíli Jessie pokračoval, že jeho brácha či kdo má 3 lístky na sobotní fotbal a že chce, abych ho viděla, než se všechno zavře. Byla jsem opravdu natěšená, protože fotbal je zážitek, i když netušíte, o co go.

V pátek jsme měli trénink do půl 6, přijeli jsme domů, rychle jsem se osprchovala a hned jsme vyrazili do Mountain Home s jedním cílem: sehnat razorback trička. (Razorback je tady tým amerického fotbalu). Cestou jsem řekla I didn’t wash my hair, na to Sarah řekla I have every earring different a Jessie to dokončil slovy oh my gosh am I the only normal person here?

Ono to takhle možná nevyzní, ale samozřejmě jsme se začali smát a pro mě to byla další chvíle, která mi “řekla”, že se tady cítím opravdu skvěle.

Nejdřív jsme šli do T.J. Maxx, což je obchod, kde mají všechno snad jenom kromě jídla. Jestli chcete sehnat levné Championové věci, tak je to právě tady. Mají tady oblečení, nábytek, svíčky, žehličky na vlasy, spoustu podzimních dekorací, které nutně potřebujete, ale zároveň vůbec ne a spoustu dalšího. Byl tam takový skoro podzimní vibe, jenom kdyby venku nebylo 35 stupňů…

V T.J. Maxx jsme trička nesehnali, a tak jsme se přesunuli do sportu vedle. Tam mají prosím pěkně Hilfigerovou mikinu třeba za 9 dolarů, aneb vysvětlete mi někdo, proč chleba stojí třetinu toho, co mikina a proč u nás stojí chleba 20 korun a mikina nejmíň patnáct set?😀

Nakonec jsme skončili ve Walmartu, kde jsme si se Sarou koupily stejná trička a potom jsme vyrazili na večeři do Brick Oven Pizza, kde jsme myslela, že za 5 minut umrznu, ale jejich pizza byla naprosto skvělá. Pizzu mají na styl naší domácí a přinesou vám opravdu roztomilou malou pizzu. Při večeři jsme rozebírali zase spoustu věcí a jsem opravdu ráda, že mám druhou rodinou, se kterou se můžu naprosto otevřeně bavit.

Cestou domů jsem pustila pár českých písniček a zbytek cesty jsme poslouchali americké písničky z osmdesátek. Přijeli jsme domů a šli jsme si lehnout, jelikož jsme druhý den museli už v 7 odjíždět.

Ráno jsme vyrazili kolem 7 a první zastávkou byl Sonic, kde jsme si koupili snídani a pití. Po cestě jsme se zastavili na benzínce, kde jsme potkali spoustu lidí, co taky jeli na fotbal. Všichni měli podobná červená trička jako my. Asi po 2 hodinách jsme dorazili do Fayeteville, kde jsme nejdřív projížděli hodně luxusní částí města. Domy tam byly obrovské na velikých pozemcích a na mojí poznámku, že tady asi bydlí hodně bohatí lidé, se mi dostalo kladné odpovědi. Jeden dům byl třikrát tak velký jako náš, měl vlastní tenisové kurty, bazén a mega pozemek.

Auto jsme zaparkovali u High School a pokračovali ke stadionu. Tam holky v Reese’s tričkách rozdávali Reese’s ve tvaru fotbalových míčů, všude bylo spoustu lidí, všichni se fotili, školní kapela hrála, no bylo to exciting a to ještě ani nezačala hra.

Potkali jsme se s Jessieho bráchou a jeho strejdou a bratrancem (nebo něco takového, úplně vazby mezi rodinou nezvládám😂), předali jsme si lístky (přes iMessage), a pak jsme se Sarou zamířili hledat náš gate. Cestou nahoru byl nádherný výhled a Jessie říkal, že jsme prý mohly vidět Oklahomu. Seděly jsme úplně nahoře, takže jsme měly krásný výhled, jenom na nás krásně svítilo sluníčko a bylo asi 36 stupňů. Sarah mi vysvětlila basics, takže moje shrnutí fotbalu: míč musí proletět mezi dvěma žlutýma tyčkama, je to za hodně bodů. Když se hráč v červeném dresu (Razorbacks jsou červení) válí po druhém hráči jiné barvy, je to dobře. Když křičí ostatní, křičíte taky, když ostatní tleskají, tleskáte taky. Toť jednoduché vysvětlení by me. Janíku, jestli to náhodou čteš, tak to radši nečti, jelikož ty jsi profík na rozdíl ode mě😆.

Po 1st quarter jsme se přesunuly do stínu za Jessiem a jeho bráchou, jelikož před nimi bylo asi 7 míst volných a nikdo nepřišel. Nebudu to moc okecávat, byl to skvělý zážitek, byla to Amerika, bylo vedro, vyhráli jsme a měla jsem krásný den s rodinou.

Přijeli jsme asi kolem 8 a všichni jsme měli pocit, že je tak 11. Jessie si šel lehnout a my se Sarou jsme vedly řeči asi do půl 12.

V neděli jsme byli v kostele, potom na obědě s Jessieho rodičema, jak už bývá nedělní pokostelovou tradicí a odpoledne následoval také asi už tradiční hovor domů, kdy jsem se teda taky velmi nasmála.

Kolem 5 jsme jeli k Jessieho rodičům, kde jsem poznala jeho ségru s rodinou, hráli jsme nějakou hru, kdy házíte pytlíčkama do díry, která je vzdálená asi 5 metrů, přičemž jsme se neskutečně nasmáli, když se Jessie s Justinem snažili ustřihnout větev, která nám překážela. Potom jsme měli večeři, kdy Jessie dělal hamburgery a Sandy dělala ribs a mac and cheese. Její mac and cheese je asi jedno z nejlepších, co jsem tady zatím jedla. Jako dezert jsme měli brownies, takže už jsem tu ochutnala i americké brownies. Potom jsem myslela, že už půjdeme domů, ale místo toho jsme se přesunuli kousek od domu na louku a Jessie s Justinem dělali ohňostroj, jelikož Kylie (asi se její jméno píše takhle, těžko říct😁) měla narozeniny.

V pondělí byl Labor Day, den, kdy se nejde do školy. Ten jsme strávili doma nicneděláním, uklízením a večer jsem upekla hebký Rabštejnský koláč č, který si myslím, podle toho, kolik ho v lednici zbylo, má obrovský úspěch.