Řekli byste, že někdy opustíte svojí rodinu v 17 letech na celý rok? Kdyby mi tohle někdo zhruba před rokem řekl, rozhodně bych mu řekla, že ne. (řekl³, žádný synonymum říct se mi sem nehodilo) Já jsem o něčem takovém ještě před rokem vůbec nepřemýšlela. Najednou se sbalíte a odletíte někam, kde neznáte vůbec nikoho a všechno je pro vás nové. Pamatuju si, jak mi někdy v 9. třídě kamarádka říkala, že její kamarádka letí na rok do Ameriky. Obě jsme se shodly, že bychom tohle nikdy neudělaly a nezvládly. A já najednou sedím ve své americké třídě a sepisuju tohle všechno.

Pojďme si tady krátce shrnout, jaké to je. Jak už jsem psala v minulém článku, před odjezdem jsem si vůbec nebyla jistá, jestli tohle chci vůbec udělat. Potom jsem si ale zavolala pár dní před odletem se svojí hostitelskou rodinou, což bylo něco, co mi neskutečně pomohlo. Když vidíte, že se na vás opravdu těší, dodá vám to spoustu odvahy a začnete se těšit o to víc. (Samozřejmě že se neskutečně těšíte, ale přece jenom si začnete uvědomovat to, co děláte, až když se to opravdu děje.)

(jen tak poznámka mimo; právě se mě můj CAPs Teacher zeptal, jestli tady píšu knihu😄)

Já jsem proto do letadla usedala s tím pocitem, že se neskutečně těším. Když jsme se s rodinou potkali na letišti, objali jsme se a byla jsem neskutečně šťastná, že můžu být tam kde jsem a zrovna s nimi. Cestou domů jsme si povídali, ale všechno bylo takové opatrné, řekněme formální? Najednou jste s někým, koho vlastně vůbec neznáte a nevíte, co od něj očekávat. Prvních pár dní bylo docela opatrných, ale k tomu se ještě dostanu.

Všichni mi říkali, že první měsíc bude nejtějžší. Já jsem první týden skoro ani nepomyslela na domov a cítila jsem se kvůli tomu až špatně, že jsem s takovouhle změnou v pohodě. Druhý týden jsem trávila sama doma, tudíž jsem měla spoustu času na přemýšlení. Ten týden na mě doléhaly takové ty pocity, jako když jste byli jako malí na táboře a chtělo se vám brečet, že se vám stýskalo. Přesně takovéhle pocity jsem měla, ale nikdy jsem si nedovolila je projevit. V tu chvíli mi ale došlo, že jsem tady sama na celý rok a že tady ten rok budu opravdu sama. Sama tady ale rozhodně nejsem, protože moje rodina je naprosto skvělá a stejně tak i lidé, které tady postupně poznávám. První chvílí, která mě donutila k slzám, byla ta, kdy jsme si volali s rodičema a ukázal se tam kocour. (když jsme se o tom bavili s Jessiem a Sarou řekli mi, že jejich předchozím studentům taky nejvíc chyběla jejich zvířata) (chybíš mi ty zrzavej hh❤️). Celkově si myslím, že to zvládám úplně v pohodě a věřím, že když budu potřebovat s čímkoliv pomoct, mám za kým jít.

Ve čtvrtek to bude měsíc, co tady v USA jsem. Jestli tohle byl nejtěžší měsíc, tak nevím, co tím nejtějžím všichni myslí. Samozřejmě že někdy se tu cítím trochu nejistě, nebo sama, ale ono si tu vždycky najdete někoho, s kým si můžete povídat a hlavně, mám za sebou měsíc a spoustu před sebou!

Myslím, že se tady cítím opravdu jako doma. Na víkend jsem jela s kamarádkou pryč a těšila jsem se, až budu doma. Je těžké to popsat, ale mám v sobě pocit, že tady jsem teď doma. Pocit, že všechno je teď doma tady, že moje komfortní zóna je právě tady, v Americe.

(Samozřejmě že moje doma je doma, můj pokoj, Isil, rodina, všechno. Ale pro tuhle chvíli je doma tady.)

Pořád to není 100% jako doma, třeba bych si asi jen tak nevyndala mouku ze skříně a nešla si k snídani uvařit palačinky, ale myslím, že i k této fázi se velmi rychle blížím😁.

Nějak první týden jsem se Sary zeptala, jestli můžu otevřít ten džus, který jsme koupili. Na to se mi dostalo odpovědi, že jsem tady doma a ať se neptám. Je to na jednu stranu opravdu těžké, stejně jako když jdete k někomu na návštěvu a on vám řekne, ať jste tam jako doma, na druhou stranu si na to zvykám a cítím se díky tomu komfortně.

Co se rodiny týče. Jessie je typ člověka, který si z vás a ze všeho rád dělá legraci a Sarah je taková maminko kamarádka, taková americká teta Lenka🥰(až mi málem ukápla slza při pomyšlení na tetu Lenku, posílám pozdravy o dvě hodiny dál, teď, když to dopisuju, tak posílám pozdravy už za velkou louži😁). 

Když jsem se o víkendu vrátila domů z výletu, našla jsem na posteli složené vyprané prádlo, které jsem si sušila v Laundry room. Sarah zastala roli maminky☺️.

Včera večer jsem Saře zmínila, jakou mají moji kamarádi covid situaci v jejich státě. Začaly jsme debatu covid a skončily u něčeho, co pro mě bylo opravdu důležité někomu říct. Najednou jsem cítila, že téhle paní se můžu svěřit, že si mě vyslechne a že před ní nemusím skrývat svoje obavy, problémy… Je to těžké popsat, ale je to krásný pocit, protože přesně tohle je to what makes you feel more like home here.

Rozumíme si, nasmějeme se a trávíme spoustu času spolu. S Jessiem času trávím opravdu hodně, jelikož s ním mám ve škole i dvě hodiny.

Kamarádi se objevují pořád noví, nebo si budujeme nějaký vztah postupně, přece jenom teď končím druhý týden školy. Mám neskutečně moc ráda svůj Cross country tým, kde se cítím opravdu skvěle. S kamarády se navzájem podporujeme, coach podporuje nás a cítím se tam opravdu skvěle. Ze začátku nás bylo opravdu málo, ale postupně přibylo víc lidí, tudíž víc kamarádů. Přidal se k nám i Matias (netuším, jak se jeho jméno píše), exchange student z Belgie, takže trávím čas i s ostatními exchange studenty a mám někoho, s kým můžu sdílet myšlenky, jak moc je horko, ve stupních a ne ve Farenheitech a s kým můžu sdílet vzdálenost v kilometrech a ne v mílích😃.

Svůj rok v zahraničí nemůžete srovnávat s ostatními. Prostě nemůžete. Každý jsme v jiné rodině, každý jsme v jiném státě (nebo i třeba zemi), každý jsme jiný a máme jiné možnosti. Někdo z nás tráví svůj exchange rok na pláži, někdo mezi kaktusy v Arizoně, někdo mezi krásnou přírodou, někdo mezi tisíci domy… nemůžete se porovnávat. Možná tady nemám takové možnosti jako někdo, kdo je ve velkém městě, ale já jsem tady upřímně opravdu šťastná. Mám tu zase jiné možnosti a moje rodina si mě vybrala na základě toho, jaká jsem a co jsem o sobě napsala. Nejsem tady proto, abych procestovala Ameriku, nejsem tady proto, abych denodenně spamovala instagram fotkami,…Každý z nás bude mít ze svého roku úplně jiný zážitek.

Cítím se tu opravdu skvěle a to ne jenom mezi rodinou, ale i mezi učiteli a spolužáky!❤️